I na sněhu je živo

Bezobratlí na sněhové pokrývce - námět k prostému pozorování, ale také k bádání pro děti na kroužku či studenty v rámci SOČ

Baví vás pozorovat drobné živáčky v přírodě a zima vám připadá dlouhá? Pak vězte, že i v zimě si můžete takové pozorování užívat, třeba i s dětmi. Vyražte, když je venku sníh, stačí i zbytkové plochy. Vyberte si pěkný bezvětrný den, nemusí být nutně slunečný, hmyz se na sněhu pohybuje i v podmračeném počasí (některý i raději). Vybavte se lupou, případně kapesním mikroskopem a jděte ven. Koho na sněhu zastihnete? Někdy uvidíte živočichů více, jindy méně. Většina z nich nevyhledává speciálně sněhovou pokrývku, jsou to tvorové, kteří mají rádi chladno, jsou tedy v zimě venku ať už sníh je nebo ne a my je na sněhu lépe vidíme než třeba v trávě či na kůře stromu. Někteří z nich jsou přizpůsobeni chladu i přítomností chemické látky v těle (glykol), která brání zmrznutí. Mají tak v těle, s nadsázkou řečeno, nemrznoucí kapalinu podobně jako se leje na zimu do auta. Proč vlastně jsou drobní bezobratlí venku v zimě a nevyužijí radši pohodlí teplejší části roku? Jedna z teorií praví, že se tak vyhýbají predátorům, ale důvodů je samozřejmě více. Níže přináším malou ochutnávku bezobratlých nejčastěji vídaných na sněhu.

Pavouci: Nějakého zastihnete téměř vždy. Mně se to povedlo i ve vichřici a hustém sněžení. Druhová pestrost je až překvapivě velká. Více zatím napsat nedokážu. V rámci letošního odborného výzkumu bezobratlých na sněhu spolupracujeme i s odbornicí na pavouky Dr. Ivanou Hradskou, takže po sezóně už budu vědět více a třeba to bude součástí dalšího článku.

Chvostoskoci: Viděli jste někdy na sněhu či třeba na vodní hladině spoustu miniaturních modročerných skákajících teček? Tak to byli oni. Primitivní příbuzní hmyzu, kteří se živí drobnými rozloženými částečkami čehokoliv (jsou tím významní pro půdu) a skáčou pomocí vidličky, jež je ze zadečku otočená pod tělo a zachycená za háček, který když chvostoskok uvolní, vidlička se vymrští a maličký živočich provede úctyhodný skok. Protože jsou drobouncí a mají měkký povrch těla, snadno ztrácejí vodu. Proto mají rádi vlhko a tedy i sníh. Ještě mám jednu zajímavost vypozorovanou z terénu. Je-li jich tolik, že se nevyhnete jejich rozšlapávání, jsou vaše stopy cítit po spálenině. Možná tak varují své druhy, že jim hrozí nebezpečí. To je ale jen můj dohad.

Sněžnice:  Jde o rod hmyzu z řádu srpic, jehož dospělci se vyskytují jen v chladném období roku, od října do března. Živí se hlavně mechy, které vysávají svým nápadně prodlouženým rypáčkem. Do mechu také kladou vajíčka a vyvíjejí se tam jejich larvy. Samičky srpic nemají křídla, samečci je mají změněná v háčkovité pahýlky. Ty se jim hodí k přidržení samičky při páření (sameček ji vozí na zádech), které probíhá na povrchu i mezi vrstvami sněhu a trvá i několik hodin. Jelikož nedokážou létat, při vyrušení unikají poskoky. Po skoku sklapnou nohy a zůstanou ležet na boku. Někdy se jim proto přezdívá sněžné blechy.

Pavoučnice: Sice vypadá jako pavouk, ale je to hmyz ze řádu dvoukřídlých, kam patří i mouchy a komáři. Nemá žádná křídla, zato má velmi dlouhé nohy. Také pavoučnice se páří v zimě, dokonce pouze pokud je pod nulou. Sameček má k přidržení samičky na konci zadečku výrazné klíšťky.

Další dvoukřídlí: Tipličkovití - velcí "komáři", kteří na sněhu sedí, ale uvidíte je i čile poletovat, někdy ve větším množství. Hrbilkovití a mrvnatkovití - drobnější až drobné tmavé mušky, které občas poskakováním také připomínají blechy. Lanýžkovití - středně velké mouchy, na sněhu většinou jednotlivě. Dvoukřídlí jsou rozsáhlý řád a na sněhu můžeme zastihnout i představitele mnoha dalších čeledí.

Larva brouka páteříčka: Za oblevy se objevují na sněhu i ve větších množstvích. Jsou nápadné, sametově černé a skoro 2 cm velké. Chladnomilné však tolik nejsou. Pokud je nevyláká obleva, loví ve svrchních vrstvách půdy drobné živočichy.

Na sněhu se vyskytují i další řády hmyzu jako jsou škvoři, ploštice, mšice, další brouci.

A nyní námět například na středoškolskou odbornou činnost, aktivitu přírodovědného kroužku a podobně. Pokud se nechcete spokojit jen s prostým pozorováním živočichů, přibalte kromě lupy také zápisník a tužku (ne propisku, ta může zamrznout), fotoaparát či mobil s možností kvalitní makrofotografie, pravítko, teploměr (nebo se aspoň podívejte před odchodem, kolik je stupňů). Naplánujte si trasu pěšmo nebo na běžkách (ale pomalu), nejlépe pestrým terénem (louka, lesní okraj, les, intravilán). Zaznamenávejte si co, kde (souřadnice i prostředí) a v jakém množství jste viděli. Nezapomeňte si zapsat výšku sněhové pokrývky a její charakter (čerstvá, zatvrdlá,...), počasí a třeba i denní dobu. Dáte-li výsledky do tabulky, třeba to na konci sezóny ukáže něco zajímavého. Tahle aktivita vás také pěkně vytáhne ven i kdybyste jinak neměli náladu :-).

A jak živočichy poznáte? Samozřejmě je nebudete určovat na úroveň druhu. To je úkol pro kolektiv odborníků, navíc se většina živočichů bohužel musí usmrtit k určení pod mikroskopem. Vy budete určovat většinou jen na úroveň řádů, výjimečně i hlouběji. Sněžnice a pavoučnice "nakoukáte" podle obrázků z internetu, na hrubou orientaci v řádech poslouží například klíč k určování půdních bezobratlých, který jsem vytvořila (respektive přetvořila ze staršího vydání) spolu s ilustrátorkou Klárou Křížovou pro Rezekvítek https://www.rezekvitek.cz/klic-k-urcovani-pudnich-bezobratlych-zivocichu?idk=0036. Máte-li někdo vážnější zájem pozorovat hmyz na sněhu, můžete se na mě obracet pro další metodickou podporu.